Jdi na obsah Jdi na menu
 


bodák vz.24

7. 5. 2011

Po rozpadu Rakouska-Uherska a návratu našich legionářů ze zahraničí byla výzbroj našich ozbrojených sil velice pestrá, lidově řečeno každá ves, jiný pes. Byla to výzbroj jak rakouská, francouzská,ruská,italská,britská ale taky japonská a kanadská. Na uzemí čech se za doby nadvlády Rakouska vyráběla v Plzni dělostřelecká výzbroj, ale vojenské pušky ne. Po započetí výroby vojenských pušek, se začala řešit i otázka bodáku vhodného k této zbrani. Zatímco v dobách před první světovou válkou, kdy se jednotky přesouvaly zpravidla pěšky, bitvy se odehrávaly v otevřeném terénu, vojáci nebyli v zákopech a pěšák se musel dokázat bránit jezdci se šavli byly výhodnější dlouhé bodáky, toto se během první sv.války začalo měnit a bodáky se zkracovaly. Tyto zbraně se dělí na nožové (dá se použit samostatně) dále na tzv.tulejové (kdy k nasazení na pušku slouží objímka a nemá uchopovou čast jako nůž) a sklopné které jsou pevně spojeny s puškou. V období první republiky většina obyvatelstva pocházela z vesnic a mladý muž, který byl odveden na vojnu už zpravidla na dvorku do té doby něco zaříznul, dnes je pro řadu chlapů problém zabít vánočního kapra. V moderních armádach význam klasického bodáku postupně upadá, ale vratmě se zpátky k první republice.  Pro unifikaci vyzbroje bylo rozhodnuto, že nový bodák bude zejména pro svojí univerzálnost nožového typu. Vzniká typ vz.23 jak v dlouhém tak i  krátkém provedení, jako kompromis vzniká typ vz.24, který je delkou čepele mezi dlouhým a krátkým typem vz.23.  Za první republiky jsme byl náš stát významný světový výrobce zbraní a vyvažel spoustu těchto výrobků. Bodáky pro naši armádu se nechají jednoduše poznat podle toho, že při nasazení na pušku jejich ostří směřuje vzhuru směrem k hlavni.  To mělo údajně usnadnit vytažení bajonetu z těla hroutícího se protivníka, tak aby voják nezustal beze zbraně a mohl dál bojovat. Bajonety nepouživala jen armáda, ale také četnictvo například k úkonu jež se nazýval "postrk" , kdy za osobu, která neměla v obci domovské právo se postavil četník s puškou s nasazeným bodákem a šel, tímto způsobem doprovodil (dostrkal) osobu až za hranice obce. To se tehdy mohlo vztahovat na cikány ( rómy ještě neznali) v obci která měla postavení lázeňského města.  Pokud četník doprovazel delikventa do věznice musel před nastoupením do vlaku bodák z pušky sejmout. Samozřejmě okupanti si u nás doplnili svojí výzbroj, to se týká i bodáku vz.24, kdy na bodáku jsou změněny šroubky držící střenky a je odříznuta větší část objímky hlavně na záštitě.